Bezpečnostní předpoklad

Během posledních několika měsíců byla řada řidičů odpovědných za dopravní nehody odsouzena k přísným trestům odnětí svobody. A možná o tom někteří čtenáři novin přemýšleli nebo - v závislosti na jejich přístupu - potají odsouzené dokonce litovali. Ale špatně. Protože to, s čím máme co do činění, je pouze německá forma boje, který se dlouhodobě vytrvale a cíleně provádí v jiných zemích a který se na americké půdě dostal pod slogan „Bezpečnost na prvním místě!“.

Pokud jsou přestupkové hříchy hříchy proti duchu společenství, měl by tento náhled mezi námi postupně a musí převládat. A právě řidič automobilu, který si tak často zvykl být absolutním mistrem venkovské silnice, je třeba zdůraznit, že chodci a cyklisté jsou přece jen lidé.

Jak učí soudní znalosti, je to zvláště přísné u vůdců auto-autobusů, a to má také vážné důvody.

Čím více lidí je přímo pověřeno řidičem vozidla, tím větší je samozřejmě jeho odpovědnost. A řidič trenéra se v tomto ohledu téměř rovná vůdci malého státu, který musí plně využít všech svých schopností a schopností ve službě své zemi, aniž by podle německého pohledu alespoň myslel na uspokojení osobních ambicí.

Nesmí chtít vyhrát nebo porazit záznamy, nesmí se snažit srovnávat s ostatními vozy vybavenými výkonnějším motorem za každou cenu, nesmí se bezohledně předjíždět a tím způsobit nebezpečí kolize se svými nevyčíslitelnými následky a rozhodně ne ignorovat dopravní a varovná znamení platná pro širokou veřejnost, - v pošetilém iluzi, že přeprava tak velká jako jeho má všude privilegium. Ale právě proto, že vůz, který řídí, je větší než ostatní a počítá více vězňů než ten druhý, musí být dvakrát opatrný, pokud se nechce provinit hromadnou nehodou.

V některých ohledech je bezpochyby horší než vůdcové agilnějších chlapů. Některé silnice, zejména v menších městech, jsou dnes stále velmi úzká, a řízením středně rozsáhlého autobusu je třeba hodně dovedností, aniž by z nich byl jakýkoli podnět. A právě na takových nebezpečných místech vidíme, že řidiči často nastavují tempo, které je může obávat pouhého zraku.

Obdobná je situace s nejasnými úseky vozovky, které bohužel nejsou ve stávajícím silničním systému neobvyklé. Každý, kdo se je pokusí jen „dohnat“ a případně o několik minut zkrátit jízdní řád, jedná téměř bezohledně a měl by být nejdéle řidičem autobusu.

Větší část vězňů autobusu si toho vůbec nevšimne, když si takto hrají se svými životy a zdravím. Nebo pokud si to všimnou, jsou pravděpodobně natolik oklamáni, aby udrželi svého vůdce na čele, aby ho dokonce posílili jeho nedbalým a lehkomyslným způsobem jednání, ať už jsou v takovém zvláštním spěchu, ať jsou jednoduše z kteří jsou posedlí tím, co člověk správně nazval automobilovou oblohu. A tito cestující, i když v menší míře, čelí stejné výčitce jako on: výtka nedostatku svědomitosti.

Je však pozoruhodné, že tito velmi odvážní lidé se jako první pokusili přenést vinu za řidiče, když se stalo neštěstí. Svědectví soudů o tom svědčí s velmi nepříjemnou pravidelností. Protože je úžasné, kolik jich potom najednou předpovědělo smutný konec a marně zvedli varovný hlas.

Více smyslu pro odpovědnost! Vždy to můžete opakovat. A: buďte opatrnější než požadavek snášenlivosti!

Bezpečnostní předpoklad! Toto heslo si opravdu zaslouží, aby bylo vtisknuto při každé příležitosti, a to i pro naše motoristy - a nejen pro řidiče autobusů, kteří jsou nejvíce zasaženi. Ohromný vzestup automobilové dopravy díky vládním pracovním postupům vyžaduje přísnou jízdní disciplínu, nutnost opatrnosti a pečlivé dodržování pravidel provozu, nemluvě o pouhém respektování krajanů.

Naši němečtí lidé se stali světem v mnoha ohledech příkladem. Pokud by nebylo možné dosáhnout toho, že v oblasti silničního systému, která je pro současnost tak nekonečně důležitá, mohlo by se to kdysi nazvat Německem na světě?

1935, 17 · Franz Krämer