Text k 90minutové dokumentární televizní hře „The Counterrevolution“, která je součástí desetidílné série „Z říše do republiky“ bavorského rádia. Scénář Klaus Gietinger a Bernd Fischerauer.

Kapp-Lüttwitz Putsch z března 1920 je téměř zapomenutou kapitolou německých dějin. Špatně. Pokus potlačit první německou demokracii jen jeden a půl roku po jejím vzniku selhal kvůli demokratickému povědomí jejích občanů. Dokumentární hra navazuje na film „Násilný mír“ a osvětluje okolnosti, které vedly k prvnímu, původně úspěšnému státnímu převratu proti Weimaru. Republika vytvořená listopadovou revolucí v roce 1918 byla zpočátku několikrát ohrožena, nejvíce násilně v březnu 1920. Mírová smlouva ve Versailles nejen zapečetila porážku Německa v první světové válce, ale také požadovala postoupená území, odškodnění a zmenšení velikosti armády. Staré mocnosti Impéria pociťovaly zejména takzvanou část smlouvy o vině za válku, která Německu přiznávala jedinou vinu za světovou válku, a také požadované vydání německých válečných zločinců - včetně císaře Viléma II. a polního maršála Hindenburga - jako ostudu. Zrušení spojenců tzv. Svobodných sborů, polovojenská sdružení, která byla vytvořena ze zbytků císařské armády, také nebylo v zájmu policistů. Obecně parlamentní demokracie ve Výmaru nenašla žádnou podporu ve velkých kruzích armády, vysokých financí, průmyslu, šlechty a buržoazie. Pokles systému byl v zájmu pravicových kruhů. Koncem roku 1919 se tak setkali vysoce postavení vojenští důstojníci a další muži, kteří chtěli puč. Uspořádal to bývalý vůdce svobodného sboru Pabst, který již nařídil vraždu Liebknechta a Lucemburska. Pučisté získali finanční podporu od částí průmyslu a bank. Loutkovou loutkou byl Wolfgang Kapp, junker z východního Labe a člen dozorčí rady Deutsche Bank. Na palubě také: generál von Lüttwitz, Freikorpsführer Ehrhardt, jehož námořní brigáda měla vykonávat převrat, Canaris, pobočník ministra Reichswehru Noske a jako skrytý člen pruský zpravodajský zpravodaj z Bergeru. V pozadí pracoval bývalý generál druhé světové války Ludendorff. Film režiséra Bernda Fischerauera pečlivě líčí průběh tahu, který trval pouze pět dní: jak byla legitimní vláda pronásledována za říšského kancléře Bauera, jakož i za říšského prezidenta Eberta a říšského ministra Noskeho, který netušil armádu, nuceného ministra Erzbergera, ambivalentní postoj říšských důstojníků a bezpečnostní policie, kteří odmítli poskytnout vládě nezbytnou ochranu. Vládní útěk, spor pučistů, jejich neúspěšné pokusy využít jmenovaného vicekancléře Schiffera a odhodit příliv k diktatuře, a konečně odpor pracujících, zaměstnanců a úředníků, kteří přivedli puče na kolena, při největším generálním stávce německé historie . Představitelkou je šéfredaktorka a aktivistka za práva žen Marie Juchacz a Hannah Wölke. Patronka umění Harry Graf Kessler a jeho chrániči: herečka Tilla Durieux, malíři a grafici George Grosz a John Heartfield událost doprovázejí geniálně. Když skončil strašidelný převrat, v oblasti Porúří došlo k nepokojům. Vláda, která se vrátila do Berlína, byla přetvořena a Noske se musela rozloučit, ale zrádci byli z velké části ponecháni nepotrestáni, povstání však byla brutálně potlačena, někdy dokonce s použitím a použitím vojenské síly bývalých pučistů. Lidé se ukázali jako demokratičtí a defenzivní, ale většina armády a soudnictví tomu tak nebylo. V Bavorsku se naopak mohla shromáždit skupina raných fašistických odpůrců republiky.

Quelle: https://www.br.de/mediathek/video/dokumentarspiel-reihe-vom-reich-zur-republik-die-konterrevolution-der-kapp-luettwitz-putsch-1920-av:58773afa22f7ba0012e23fe9